Právníci to jistě znají sami, že zájemci o dům chodí kolem různých dokladů a podkladů poměrně lehce, ale neumí se rozhodnout pro to, který dům si vybrat. Jednou by rádi měli velkou zahradu, jednou zase raději žádnou a tak podobně. Jednou mají podmínku dvě garáže a pak jim zase stačí jen jedna. Ale no se není co divit. Když si kupuji dům, nezajímá mne, zda má nějaké papíry v pořádku, ale to ostatní. Tedy hlavně vzhled a funkčnost. Ten člověk tam bude žít zbytek života, přivede si tam rodinu, a proto je to třeba všechno důkladně promyslet. Dům není bota, kterou si můžeme po týdnu vyměnit. Takže přemýšlení a zvažování je zcela na místě. Nestojí to pár šupů.
Většinou bývá nejvíce dohadů kolem toho, zda má mít domek velkou zahradu nebo malou. Popřípadě raději žádnou. Ono je na ní dost práce. Ale ženy, které to znají z vesnice, kde dříve žily by zahrádku rády, a tudíž není důvodu jim nevyhovět. Jen je třeba zmínit, že bude mít práci kolem dětí, pak zaměstnání a zase práci s dětmi. Takže na další zase tolik času nebude. Pokud má člověk možnost mít zahradu velkou i se stromy, bude dům o to dražší, ale pokud si člověk udělá čas a stromy nesou kvalitní ovoce, jistě se dá potom několik peněz ušetřit. Pokud je ovoce hodně, dá se také prodat.
A procházka nebo odpočinek na podzim mezi stromy, kdy už začíná foukat vítr, to je balzám na nervy. Taková relaxace se nedá ani zaplatit penězi. Jenže k tomu musí být vztah. Městský člověk ho většinou nemá a nechápe co na tom kdo vidí. Sedět na lavičce, když už je poměrně chladno a koukat na listí, jak padá ze stromů. Nuže, je třeba si skutečně pořádně rozmyslet, zda zahradu ano či ne. Tohle rozhodnutí vás bude provázet zbytek života, takže je skutečně dobré si nad to sednout, třeba i s dobrou lahvinkou, a pomaličku si napsat na papírek pro a proti. A pak volit.
